Španělsko – Margalef 15.2. -8.3.2015

Od autora
Na AIXblog

Rozhodnutí jet do Španělska padlo rychle a bez většího přemýšlení, dovolená byla, spolulezec taky a jen jsme s Bažantem čekali, jestli někdo nezačne dolejzat, že chce jet taky. Pokus nalákat Oliváče a Lautnu se nesetkal s úspěchem a zájezd Jirka, Jirka, Jirka a Jirka zatím zůstává nesplněn.
Oblast jsme si vybrali celkem snadno. Margalef. Bažantík už tam byl a mně všichni říkali jak mi to tam půjde, že je to celé po dírkách. Vyrazili jsme v neděli, den po Ytongu, kde jsem jako výhru dostal 60m lano a tím se vyřešila otázka, který lano tam budeme masakrovat. Nutno podotknout, že lano Beal Edlinger přesto, že bylo asi druhé jakosti (což nepoznám) jak je ve zvyku na závody dávat, vydrželo bez jediného trablu celý zájezd.
První kilometry z nějakých 1800 nám utíkaly celkem rychle a kolem půlnoci jsme se rozhodli přenocovat v Německu. Klasika, sjet z dálnice a najít místo na spaní, abychom nabrali energii na další den cestování. Po chvilce jízdy jsme odbočili na uježděnou, ale zasněženou cestu, ta začala klesat a než jsme se nadáli byli jsme na kraji lesa v běžecké stopě, jenž vedla po poli. Pokus o otočení auta selhal zapadnutím ve sněhu, vyprošťování mohlo začít. Po hodině a kilometru couvání lesní cestou jsme byli zpět na asfaltu.
Ráno s lehkou obavou o počasí v Margalef jsme znovu nasedli do auta a přes Švýcarsko zamířili do Francie. Známka na Švajc za 40€, jednosměrné dálniční poplatky ve Francii a Španělsku nás vyšly na dalších 60€. Do Margalef jsme dorazili v noci a těšili se na ráno, cesta nám trvala nějakých 23 hodin.

Probudilo nás sluníčko, které se opíralo do stanu. Konečně jsme si mohli prohlédnout okolí volného tábořiště ,včetně grilovacích krbů a umývárny nádobí. Byli jsme nadržení na lezení a na začátek jsme zvolili sektor, pod kterým jsme večer projeli. El laboratori je sektor s kratšími, ale intenzivními cestami. Zde jsme potkali Killiho s Annou a museli se pousmát při pohledu na jejich dvě nová, zamotaná lana. Teplota byla parádní, lezení taky a my měli před sebou tři až čtyři týdny pobytu.

Co to je parádní teplota? Pro nás to bylo přes den sluníčko, ale ne vedro, kterém jsme si přáli, abychom se mohli opalovat. Ve stínu bylo chladno a když foukal vítr, byla přímo zima. Večer jsme hráli karty při padající rose a jednou jsme se ráno probudili do jinovatky. Každopádně bez péřovky a židličky ani ránu!
Vesnička Margalef se zdá být liduprázdná a o nějaký výraznější ruch se tu starají snad jen lezci, kteří se potkávají v jediném obchůdku a místních refíčkách a barech, kde je dostupná wifina. Na větší nákup jsme jeli do Flixu.

Naším hlavním lezeckým sektorem se stal Racó de les Espadelles, dvě LL se čtou jako J, takže sektor Espadíjas. Důvod k výběru tohoto sektoru byl jednoduchý, svítí sem celej den sluníčko a dá se do něj od přehrady, kde je tábořiště, dojít do třiceti minut. Poprvé jsme šli pěšky a pak už jezdili autem. Jsme líní pražáci a zrovna jsme kašlali na šetření lováků. Cesta autem vyšla o 10 minut líp, takže žádná výhra. Ve skalách byl celkem klid jen na víkendy se sjížděli španěláci a Riči se smečkami psů. Ričiho pes měl svetr a byl ošklivej tak, až nám ho bylo líto a začínal se nám líbit.

Celkově bylo v Margalef nečekaně málo našinců, my už nějakou chvilku lezli s Alešem Cegonem, ňákej čas tady pobýval Petr a delší dobu už ve Špáňu vegetí Terka cvok 9b. Partička sedmi Slováků doletěla letecky a Ála s rodinkou a Papájou přijeli z Chullily, kde nechali Kreveťáka. Z Chullily měla dorazit ještě Nellča s Michalem a my se těšili, jak jim dáme sodu. Jejich oči zvlhly dříve, než jsme stačili něco říci a oni vůbec nepřijeli, prej silnej vítr. 11m/s nebylo nic, kdy by se vše nedalo přikolíkovat k zemi a trochu se schovat v autě a refugiu.

Ambice jsem měl velké a první dny jsem ukazoval Jirkovi, co všechno zkusím a polezu, on měl cíl si v pohodě zalézt a nic nehrotit. Nakonec jsem musel se staženým ocasem přejít na jeho taktiku, protože v 8bčkách, které jsem zkusil po mě zůstával cejtit spálený papír a ruce vykazovaly zvýšený objem laktátu. Po přehodnocení cílů jsem se ustálil na 8áčkách na druhej pokus a užíval si lezení a přírody. Lezli jsme cca 5 cest denně a stačilo nám to bohatě ke štěstí a pocitu únavy.

Ve Špáňu to je boží a je úlet kolik lezení tady všude je, vzdušnou čarou z Margalef je to 5km do Montsantu 7 do Siurany a kdo ví, kolik je tu ještě po okolí možností. Lleida a oblasti kolem, prostě nářez. Průvodčík na Margalef byl k zakoupení v refugiu a byl zde i aktualizovaný průvodce v šanonech, kam se dopisovaly nové cesty a sektory, kterých zde bude ještě dlouho přibývat.
Jirka se stal mistrem stylu BS, což znamenalo bez slaňáku a obzvlášť vypilovaný přelez v tomto stylu předvedl v jednom 7c, které šel na flash a u řetězu měl takový chicken wings, že na nich sletěl dolů.

Stmívalo se někdy kolem půl sedmé, takže po jídle bylo dost času na hraní ferblu, una a čtení knih. Ferbl mě naučil Jirka na místě a dost koukal, že po jeho hráčských zkušenostech ze školky, základky a střední školy jsem schopen ho porážet. Nakonec skončila ferbl série 20:19 v můj prospěch hlavně proto, že jsme začali hrát uno s Alešem. Aleš byl v pohodě a Jirkovo „neřekls uno!“ ho nechávalo klidným a dokonce i na +2 a +4 tvrdil, že líže karty rád. Každopádně v unu byl Jirka nejlepší a já s Alešem se střídal v prohrávání. Některé večery jsme pálili oheň v krbu, případně na něm grilovali dobrůtky. Jiné večery jsme trávili u pivka v refugiu, načež zpětně zjištuji, že pivko asi mělo souvislost s kvalitou mojí stolice.

Tomu, kdož se chystá do Margalef, bych doporučil vzít si šmirgl a Climb on na péči o prsty, masážní emulzi na bolavé úpony loktů a ramen a hlavně kovovou lopatku na zakopávání hoven kolem tábořiště. Vodu jsme pili tu „no potable“, co teče z kohoutků a jak jsem psal výše, problémy jsem měl spíše z piva.

Margalef je vápencový konglomerát, tedy slepenec, kdy se leze hlavně po dírkách, místy valounech a zřídka i po krapasích. Délky cest záleží na sektoru a vašem výběru, dokonce jsou tu i vícedélky.

Co se obtížnosti cest týče, naleznete v Margalef vše od lehkých až po ty nejtěžší, takže si sbalte svejch pět presek a jeďte to ozkoušet.

Jirous

Doporučené Články
Showing 4 comments
  • Oliváč
    Odpovědět

    Parááádní článek a super fotky! Všechny palce u nohou nahoru. Závist veliká :).
    Hele kdo je Terka 9b? :)

    • Jirous
      Odpovědět

      Terka je bábovka co šije maglajzáky “cvok 9b” vylezla tam Transilvánii kterou jsem dal BS :)

  • Majkl
    Odpovědět

    Jen to vidim a řikám si- to je mrda, to jsou skály. Pěkně vy!

  • Zuzka Kuldovka
    Odpovědět

    Pěknej článek, příští rok to doufám! už klapne!! a sbalíme si ty presky, 80ku co si šetříme ve skříni :) a vyjedem.

Napište Komentář