Iva Vejmolová o přelezu Nordic Flower 8c

Od autora
Na AIXblog

Když Ivka Vejmolová z AIX týmu přelezla v zimě své první 8b+ Gorilas En La Niebla ve Španělsku bylo nám jasné, že u této klasy dlouho nezůstane a 8c padne zanedlouho. A taky že jo!  Na prázdniny odjela s Adamem Ondrou do neuvěřitelné jeskyně Flatanger, kde se “zakousla” do cesty Nordic Flower 8c, kterou 8. 8. 2017 úspěšně přelezla. A abychom se dozvěděli, co obnáší utrhnout si Norskou květinu, poprosili jsme Ivku o rozhovor. Tímto ještě jednou gratulujeme a Ivce posíláme AIX vymazlenou květinu.

Nordic Flower – krásný název pro cestu. Jak vznikla a od koho?

Nordic Flower začala vznikat na jaře v roce 2011. Laurent Laporte navrtal prvních 20 metrů po “žluté lano” (je to taková křižovatka cest), ale dál pokračoval směrem k Projectu Hard, kde to zabalil. Na podzim 2011 přijel Jorg Verhoeven, který od “žlutého lana” pokračoval jinudy a dovrtal tedy první i druhou délku (zbylých 30 m). Jako první přelezce dal 1. délce 8c, 2.délce 9a. Byla to vůbec první těžká cesta v jeskyni. A co se týče názvu, myslím, že je ten nejlepší, jaký tato cesta mohla dostat! Nádherná dokonalá krasavice!

Hádám, že cesta tě neoslovila jen pro své jméno, ale má asi i jiné půvaby?

Je to opravdu dechberoucí 50 m linie, ovšem s celkovým převisem přes 30 m. Když jsem ji viděla poprvé, nechápala jsem, kolik lezení tam člověk nakroutí. Když jsem v únoru vylezla Gorily (své první 8b+), které má taky 50 m, tak to se s Nordic Flower nedá vůbec srovnat, protože tady těžké lezení začíná hned po odlepení nohou ze země. A musím říct, že jsem měla před touhle cestou opravdu velký respekt!

Nejdříve jsi lezla kratší verzi za 8b. Co tě namotivovalo se pustit do prodloužení?

Ono to bylo trochu jinak. Já jsem na Flatanger jela s tím, že se pokusím vylézt své první 8c a Nordic Flower byla tou nejvhodnější volbou, protože z místních 8c je nejvíc babská. Takže první délka za 8b byla takové oťukávání s místním stylem. Ovšem kdyby mi někdo po přelezu první délky řekl, že vylezu i druhou, tak bych mu řekla, že se zbláznil, protože jsem byla totálně na kaši. Zadek a nohy z kolen mě bolely a o zádech ani nemluvím. No, ale uběhlo pár dní a já jsem začala běhat první délku jako nic, což bez toho bych neměla na druhou délku šanci.

Z tvého komentu na Facebooku vyznívalo, že se ti přelez podařil těsně před odjezdem z Norska…

Ano. Náš výjezd se totiž trochu zkomplikoval. Hned po Mistrovství Evropy na konci června jsme vyrazili na Flatanger. Původní plán byl, zůstat zde 3 týdny a 4. týden trochu pocestovat po Norsku. Jenomže Aďoucha po prvním týdnu skolila nějaká choroba, která pak zaútočila na několik dalších lidí, kteří tam byli s námi. Já jsem se držela, dávala víc restů, hlavně abych to taky nechytla. V momentě, kdy jsem měla cestu nachystanou na ostré pokusy (tím myslím reálné šance na přelez), jsem onemocněla. Byla jsem dost smutná, tělo sláblo, ve zdejším klimatu se nechtělo uzdravit a náš trip se chýlil ke konci. Nakonec moje nemoc byla aspoň k něčemu dobrá, díky tomu Adam získal více času na zkoušení a udělal neskutečný posun v Projectu Hard. Aďouch mě přemluvil, že zůstaneme déle, že na to mám to vylézt. No po nemoci jsem tomu opravdu moc nevěřila, protože jsem to nemohla udýchat…, a tak jsme trip prodloužili o týden a já jsem to naštěstí vylezla! Ten den ráno jsem řekla, že dneska už vážně jedeme domů, že už to nebudeme dál natahovat. A vyšlo to.

Jak probíhalo nacvičování a přelez?

S přelezem to bylo docela zajímavé. Já jsem totiž dala velmi dobrý první pokus dne za naprosto dokonalých podmínek, když jsem spadla za nejtěžším, v místě kde jsem si myslela, že už nespadnu, ale podařilo se mi spadnout a to zoufalství co následovalo… doufám, že rychle zapomenu. Ale prý v tomhle místě spadla dokonce i mašina Mina Markovič, což jsem se dozvěděla až po přelezu. Většinou jsem schopná dát až 4 pokusy za den v těžkých cestách, ale tady v jeskyni jen jeden kvalitní, tělo pak naprosto odejde. Takže jsem váhala, jestli mám druhý pokus dne zkusit, protože záda mě pálily jako čert. Nakonec jsem se rozhoupala, že jo. Přišel déšť a špátný vítr, takže celá jeskyně byla rázem nechutně vlhká. Aďouch byl pozitivní jako vždy, ale lhaní mu opravdu nejde, takže když svým utěšujícím hlasem říkal, že se to určitě zlepší, tak jsem mu nevěřila ani za nic. Ale kdo mě zná, tak ví, že se nevzdávám. Po “žluté lano” se mi lezlo hrozně, ale pak jsem se zakousla a nepustila. Tak 2 metry před slaňákem a zároveň před posledním těžším místem mi začaly jít jít slzy do očí. To jsem si musela říkat, ty trubko, ještě spadneš, že neuvidíš na chyty. Ale po cvaknutí slaňáku přišla rozhodně největší radost, jakou jsem kdy v lezení zažila a pár slziček radosti k tomu. Ale to všechno asi hlavně kvůli tomu, že to byla cesta, kterou jsem zkoušela nejdéle co kdy a psychika tam hrála enormní roli.

Iva Vejmolová v Nordic Flower 8c, Flatanger, Norsko, foto: Pavel Blažek

Mohla bys cestu popsat? Nevypadá to na technickou ladičku, ale sklon napovídá, že síla a triky na ušetření síly byly potřeba…

Tady jsem se musela poradit s Aďouchem, protože nemám zatím úplně správný odhad. Takže po 5. expresku (pro mě 35 kroků) je to prý 8a+, které se skládá ze dvou docela těžkých boulderů. Za ten měsíc co jsme tam byli, si na začátku dost chlapů vylámalo zuby. Ano, silné prsty jsou výhodou. Pak následuje koleno, kde jsem schopná se na chvilku pustit oběma rukama. Po něm následuje prý lehké, ale echt flatangerské 8a (u mě 45 kroků), které končí ve fakt dobrém koleni (onen rozcestník u žlutého lana), kde si musí lezec přetáhnout lano. A pak už zbývá jen 7b+ ke slaňáku první délky (dalších 48 kroků). A po tomhle přichází druhá délka, která mi vychází na dalších 55 kroků. Crux začíná hned za slaňákem první délky a končí za cca 7 metrů. A kdo umí klepat, má vyhráno . Takže k vylezení jsou potřeba silné prsty, schopnost zklepat v kolenech, síla v těle na převis a velká míra vytrvalosti.

Jaká pasáž ti dělala největší problémy? A co bylo potřeba, aby vše klaplo?

Asi nejvíc jsem ze začátku bojovala s traverzem v horizontální spáře, kterou začína to “7b+” na závěr 1. délky. Musí se do ní zaklínit obě nohy, protože chyty tam vpodstatě nejsou, a tak se přes to člověk musí tak nějak převlnit do části skály, kde už chyty zase jsou. Takže jsem měla ze začátku fakt strach, že mi tam nohy při pádu zůstanou… Klíčem k přelezu byla rozhodně “naběhanost”, ač jsem tomu nechtěla věřit, tak v takové dlouhé cestě to opravdu jinak nejde, musí to člověk běžet. Všechno do puntíku samozřejmě vyladěné, žádné chyby, výdrž v kolenech a psychicky silná hlava.

Lezení ve Flatangeru vypadá převisle, hodně spárky, pukliny, bočáky, není to asi lezení stylu pravá, levá. Jak bys tamní lezení popsala a sedí ti tento styl?

Lezení na Flatangeru je velmi specifické. Myslím si, že většina lidí si musí zvyknout na zdejší styl. Mě to tady potrápilo dost! Na můj vkus žádné lišty, samé divné obliny, stisky, spáry, spoďáky, bočáky a stupy na místech, kde je nechci mít. Ale pokud to člověk prolomí (u mě řekněme po první týdnu lezení), tak pak je to lahoda! Struktura a tvary chytů naprosto nádherné a o okolí ani nemluvím! To by bylo na další rozhovor. Rozhodně to byla pro mě velká škola a dost mě to do budoucna vykopne. Rozhodně doporučuji všem! Stojí to za to!!!

Je v jeskyni další cesta, kterou bys doporučila nebo na kterou se chystáš?

Každá cesta na Flatangeru je něčím výjimečná, každý si tu najde minimálně jednu cestu ve svém stupni, která ho naprosto uchvátí! Letenky nazpět už máme sice koupené, ale co polezu ještě nejsem rozhodnutá. Uvidím, zda si budu chtít spíš zalézt nebo se do něčeho uvážu na celý pobyt.

Trénovala jsi v mezičase na stěnce ve stodole spolu s Adamem?

Bouldrovka, o kterou se postaral Pavel Blažek s přítelkyní Týnou byla velkou záchranou pro mě i Adama po nemoci. Velké díky patří AIXu za podporu, pomoc a ochotu při výběru chytů. Bez této nové tréninkové mučírny ve stodole v kempu bychom byli nahraní.

A na závěr, Norské květiny už máš, ale co Adam, dal ti pořádný puget? My už jeden speciální máme připraven…

Aďouch pro mě byl tou největší oporou, jakou si člověk dovede představit. Místo pugetu mi koupil neskutečně dobrou čokoládu s karamelem, takže přelez Nordic Flower byl asi fakt výkon, když jsem si i čokoládu zasloužila.

Výkon jako hrom! Od nás ještě jednou velké gratulace a AIX květinu k tomu! Děkujeme za rozhovor.

Za AIX tým zpracovala a ptala se Simona Ulmonová
Foto: Pavel Blažek, archiv Iva Vejmolová

Nejnovější články

Napište Komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.