Rozhovor s Ivou Vejmolovu o cestě Glutaman 11-

Od autora
Na AIXblog

Iva Vejmolová má letos vydařený lezecký rok! Tři 8céčka v deníčku, přičemž to třetí, Glutaman 11-, padlo v domácím Krasu. To si říkalo opět o rozhovor, protože „krasovské“ silové, záludné cesty leze malinko chlapáků natož pak bábovek :) Ale Ivka se jich nebojí a my jí tímto gratulujeme.

Letos máš tři úžasné zářezy: Nordic Flower 8c, Nordic Plumber 8c – obě z Flatangeru (rozhovor o Nordic Flower si přečtete zde) a Glutaman 11- v Moravském krasu. Pěkný „hetrik“! Přeci jenom Glutaman je asi jiného ražení než cesty ve Flatangeru…

Ano, Glutaman je pravý opak mých letních flatangerských 50m céček.  Ze začátku mi to připadalo spíš jako jeden těžký boulder :) A hlavně nikdy před tím jsem nedělala v cestě tak těžké kroky. Ale postupně jsem sílila, tělo se naučilo jednotlivé kroky a začalo to lehknout. To, jak to vypadá v přelezovém videu, je trošku zavádějící. Až poslední týden pokusování mi to začalo takto jít, jinak to byl před tím boj o holej :-).

Má Glutaman pasáž, která ti nešla nebo si hned nezkrokovala napoprvé?

Pokud si to pamatuji dobře, tak jsem neudělala hned akorát jeden krok. Mezi 6. a 7. expreskou normálně nebývá problém, lezec naskočí z velkého chytu do dobré lišty, jenomže tak jsem to nebyla schopná doskočit. Naštěstí jsem si tam našla takový výlom, takovou malou mrchu, kterou beru mezi a křížím do oné dobré lišty. Tak na tenhle chyt si musely prsty zvyknout, což jsem vlastně taky zažila poprvé :) Většinou nemám problém s malými chyty…

V čem jsou myslíš „krasovské“ cesty nejtěžší? Nebo jinak, málo žen má v Krase přelezeny nějaké těžké dardy. Proč?

No. Tak téměř všude jinde člověk vyleze danou obtížnost mnohem rychleji. Některé cesty mají tisíce jemných vychytávek, který když člověk nezná, tak je rázem obtížnost mnohem výš. A zároveň je klasifikace rozhodně přísná. V Krasu rozhodně cítím, že čím častěji nějakou cestu lezu (a může to být i jen rozlez), tím výrazněji lehkne, což samozřejmě funguje všude, ale tady v Krasu to jde znát o dost víc.

Letos se ti extrémně dařilo na skalách, ale i na závodech. Bylo to jiným tréninkem, jiným mentálním nastavením, zdravím, kompenzací?

V tréninku žádná změna neproběhla, to už vím, co mi funguje. Klíčem bylo rozhodně zdraví, které mě letos naštěstí nezradilo. Rok docházím za MUDr. Vančuříkovou, kterou mi doporučil Pája Vích. Zároveň se o mě stará moje skvělá MUDr. Bc. Fyzioterapeutka Marta Beníšková. Ale ano, něco se přeci jen změnilo. Urovnala jsem si letos na jaře priority. Možná to teď někoho překvapí, ale poprvé jsem odsunula lezení z 1. příčky. Čímž jsem se vnitřně uklidnila, protože jsem neměla výčitky, že musím dělat jiné důležité věci. A rázem když byl klid v duši, tak šlo všechno samo.

Přeci jenom, každá těžší cesta, i to plus v čísle, nahání respekt a často si lezci řeknou: „ale stejně na to nemám“ a nejdou to ani vyzkoušet… Jaký máš v tomto přístup ty?

Já jsem se bohužel až moc dlouho taky držela zpátky, čehož teď zpětně trochu lituji. To se změnilo s Tufiho tvrdým přístupem, když jsem musela například začít lézt cesty na min. počet pokusů. A určité typy cest, či přímo konkrétní cesty, ve kterých jsem měla ukázat, jak na tom fyzicky jsem.  Vysvětlení by bylo na další rozhovor… Nicméně v dnešní době se lezení strašně posunulo a i na našem písečku lezou 8béčka děti. Nemyslím si, že by to bylo tím, že by na tom byly výrazně fyzicky lépe než starší generace, ale zkrátka se toho nebojí a nalezou do čehokoliv. Ze mě osobně asi nikdy nebude ten správný nacvičovatel, co by v cestě strávil měsíce či roky, ale rozhodně bych chtěla podpořit všechny, kteří váhají a mají obavy, zda má smysl nalézat do něčeho těžšího. Smysl to rozhodně má! Důležité je akorát se nezaleknout prvních pokusů v prvním dni.  Takže běžte do toho!

Lezeš rychle, dynamický – to já jako taky prcek absolutně chápu, na statické kroky není výška ani čas, k tomu je ale potřeba hodně síly. Máš nějaký speciální trénink, který ti v tomto pomáhá?

Poprvé v životě mi někdo řekl, že lezu rychle a dynamicky :) To děkuji!  Když jsem před 4 roky přišla k Tufimu, tak se celkem zhrozil, jak jsem vlastně slabá (kromě prstů).  Tohle máme s Adamem totiž společné. Jsme celkem slabí (jo, i Adam je slabý), ale jsme schopní využít všeho, co máme k dispozici. Takže se nám daří vylézt těžší cesty než jiným, i přesto že jsme slabší, než něktěří kolem nás.

Prsty jsem netrénovala nikdy. Mám je přirozeně dost silné, myslím si, že je to tím, že jsem byla od mala nucena udržet kdejaké šílené přídrže, abych dosáhla. Takže sílu dokrmuji shyby (i se závažím), campusem (ale ne po lištách, rozuměj po velkých chytech) a hlavně boulderingem. Snažím se dělat vždy co nejdelší kroky, dynamické kroky až skoky, hlavně po oblých chytech. Takže už si se mnou nějaku dobu zabouldrují i dlouháni.

Co dalšího… c+, 9a? Plánuješ opět kombinovat závody a skály?

Uvidím, jak se příští sezóna vyvine. Cíle už neplánuji, protože mi je vždycky překazilo zdraví, takže budu brát, co bude.  Ale budu rozhodně jak závodit, tak lézt na skalách. Ale v budoucnosti věřím, že 8c+ půjde. Podle Adama prý i 9a, ale to si zatím nedovedu představit.

Jaká další cesta tě v domácím Krase motivuje?

Zatím nemám žádnou vybranou. Docela s radostí jsem Lidomorně po přelezu Glutamana udělala pápá. A uvidíme se až na jaře. Ale rozhodně už nebudu mít strach něco zkoušet jako dřív. A cest tam na mě čeká víc než dost!

Přejeme zasloužený “rest” ke konci roku a mrtě další motivace!

Děkuji moc! Týden odpočinku už je za mnou, tak ještě týden a hurá zpátky do lezeček!

Za AIX tým Simona Ulmonová

 

Související článek:
Iva Vejmolová o přelezu Nordic Flower 8c

Glutaman 11- / Ivka Vejmolová

Doporučené Články
Komentáře
  • Jirous Jiří Přibil
    Odpovědět

    Hodně motivační rozhovor a video! Gratulace Ivce a díky!
    Jirous

Napište Komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.