Lahvi je v AIXu mnoho let a těžištěm jeho práce je e-mailová komunikace se zákazníky. Dohlíží na pohyb výrobního materiálu a koordinuje výdej a export zboží, včetně fakturace.

Dále je autorem Holdsmarketu a aktivně se podílí i na ostatních IT záležitostech spojených s chodem AIXu.

Lahvi je otec a aktivní lezec.

Rozhovor s Honzou

Co tě na firmě AIX baví a jak tvá spolupráce s touto firmou začala?
V AIXu jsem začínal ještě dříve, než se firma jmenovala AIX. Už je to nějaký ten pátek, ani nevím přesně. Ale ze začátku to spíš byla výpomoc nebo brigáda. Vždy mě bavila nejednotvárnost a mix práce fyzické i duševní a samozřejmě také lidi, se kterými se potkávám.

Vyřizuješ AIX zakázky, objednávky, fakturace, ale postupně ti k tomu ještě přibyl eshop, který jsi i sám „postavil“. Takže v AIX zastupuješ v podstatě obchodní oddělení?
Asi se to tak dá říct, trávím s vyřizováním teď nejvíce času.

Když si vzpomeneš na úplné začátky, jak moc se AIX jako firma posunula?
Tak posun je určitě obrovský, i když se věci mění pomaleji, než bych si někdy představoval, AIX jde pořád dopředu. Práce narůstá, ale i konkurence je větší a je bohužel méně času na vytváření novinek.

Co máš vlastně vystudované? Vzhledem k tomu, že se dost “šťouráš” i v kódu, tak je to asi něco z IT světa?
Mám vystudovanou stavárnu na ČVUT, školu jsem dokončoval na katedře geotechniky, takže žádný tlačítkář. Počítače mě baví, ale spíše bych o sobě řekl, že jsem jejich lehce pokročilý uživatel. Smysl nebo strukturu kódu dokážu pochopit, ale programování moc rád nechávám na jiných.

Samo, co tebe a AIX spojuje, je především lezení a mám pocit, že nejvíc tě vždy bavil písek… 
Lezení na písku mě teď baví nejvíc, ale musel jsem k tomu postupem času trochu dospět. V začátcích jsme spíš drtili Juru a jezdili na vápno do Francie.

Chválit se musí, ale chlubit taky, kámoši si to rádi přečtou… Která cesta, boulder, skalní zážitek tě potěšil?
Já se chlubit moc neumím:) Na čísla u cest taky moc nejsem, i když si nějakou těžší rád zkusím. Víc mě baví asi pobyt ve skalách jako takový, příroda, sranda s kámošema pod šutrem, trochu jiná realita než je pro mnoho lidí běžná.)

Lezete celá rodina. Kuba, táta a už i nejmladší Matěj… Vedl vás od mala táta k lezení?
Leze i naše máma! Naši nás od mala brali s sebou do skal a vůbec všude, takže ke skalám jsem měl blízký vztah vždycky. Ale nikdy na nás s lezením nijak netlačili. Dřív jsem se věnoval jiným sportům i závodně, než jsme s Kubou tak nějak došli k lezení s vážnějším zájmem.

Na které lezecké zájezdy rád vzpomínáš, a které bys rád ještě uskutečnil?
Je toho hodně na co se nedá zapomenout anebo na co si po čase vzpomenu. Teď se do skal dostanu spíš míň, tak plány moc nemám, vždy to řeším spíš spontánně.

Jeden čas jsi i hodně závodil, brácha Kuba u závodění zůstal, ty jsi postupně závodní scénu opustil. Bude comeback?
No závody. Nikdy jsem neměl nějaké top výsledky, na které bych byl obvzlášť hrdý. Spíš jsem byl vždy ve stínu Kuby, kterej je v tom obdivuhodnej. Závodění jsem už asi pověsil na hřebík, začal jsem si tam připadat trochu nepatřičně, takovej slabej fotr.)

Jak vidíš momentální vývoj bouldrových závodů, stylu, chytů atd…?
Myslím, že se bouldrové závody snaží víc přiblížit divákovi, což je pro popularitu lezení určitě dobře. Nikoho asi moc nebaví sledovat kdo udrží za sebou čtyři malý lišty a doplazí se do topu. Ale na druhou stranu nechci aby se z toho stalo parkourový utkání, kde jde o to s rozběhem přeskákat čtyři struktury a mocným skokem uchvátit top. Chtěl bych, aby na závodech vždy převládala ta lezecká stránka. Aby bylo reálné potkat zhruba takový boulder i v přírodě.

Který mučící nástroj z AIX sortimentu tě nejvíc chytl? Mám na mysli campus, balkny, trénuješ nebo na skalách těžíš z přirozeného talentu?
Tréninku moc nedávám, snažím se jednou týdně zajít na chvíli alespoň na bouldrovku, ale to je asi vše. Campus a balkny nula bodů.

Jaký chyt jsi Jirousovi naposledy pochválil? A chválíš ho vůbec nebo on tebe? Chválit se má… :)
Asi ten co naposled udělal, on to teď hrozně fláká. Ale jinak se chválíme pořád:)

Nelezete si po těch letech v jednom kanclíku na nervy? Ale pravdu… :)
Ani ne, my už se po těch letech celkem známe a víme, co od sebe čekat. Samozřejmě, že někdy ostřejší výměna proběhne, ale vždy se zas vše brzy srovná.

A jaké je tvé nejoblíbenější jídlo u vás v kantýně?
Mno, skoro nikdy nevynechám jahodový knedlíky.

Jak po práci relaxuješ?
Nejradši relaxuju s manželkou, dětmi, s knížkou nebo na kole:)


Za AIX se ptala Simona Ulmonová