Na krev 28.2.2008


Na krev ..mě stalo hodně krve..:-)
Poprvé jsem si začal lámat prsty v tomto v té době asi nejtěžším prásku na Petráči brzy potom, co to RS vylezl, ale měl jsem problémy už s prvníma dvěma kroky a vůbec jsem nevěděl, co dělat dál.
Minulý rok jsem jednou hodně brzy ráno vyrazil a úspěšně(na 2hou návštěvu) vylezl problém Esperanza. Obtížnost měl danou A+, já jsem to hodnotil jako "měkčí" 8A. Ale byl jsem pekně nabuzený a tak jsem si odskočil prubnout, listovačku Na krev. Nějak jsem v tom však proti minulosti nezaznamenal pokrok. Věděl jsem už, jak se dostat na hranu - to se mi povedlo vymyslet spolu s Marťasem Spilkinem o nějaký ten měsíc dříve, ale spojení kroků zůstávalo pouze ve stádiu úvah.
V prosinci, právě počas Mejkapu, jsem na pár hodin v parádním počasí zajel opět na Větrnou hůrku. Docela dlouho jsem předtím doma vymýšlel, co bych tak na PH lezl a pak jsem se rozhodl, ze mým cílem bude Na krev. Dlouhodobě. Jsou tam hlavně dobré podmínky počas zimy. Po 3-ech hodinách jsem odděleně udělal všechny kroky. Krvavé jsem měl kromě kloubů prstů na obouch rukách i mikinu a kalhoty. Dobré vědět, že tejpka je pro tenhle boulder nutností :-) Unavené tělo jsem pak léčil ještě 2 dny, vyřádil jsem se více, než v 10 bouldrech na umělé stěně.



Počas ledna jsem se ke Krvi dostal asi 3x. Konečně byl pokrok znatelný. Podařilo se mi kompletně spojit všechny kroky a boulder šel s jedním "odsedem". Nejtěžší pořád bylo udržet se na lištách, když jsem vypustil levou nohu z dobrého spodního stupu. Zhoupnutí mě v kusovce pořád zahazovalo na zem. Samostatně jsem to udělal, ale to jsem chyty držel ideálně a to v pokusech naostro byl problém.
V únoru jsem vyjížděl na Hůrku s tím, že už to musím dát! Nacvičil jsem si mezitím i nástup obouma rukama z levého bočáku. Je to, alespoň pro mě, o trochu težší. Dostal jsem se z tohoto nástupu do závěrečného skoku (nebo spíš dynamičtějšího kroku) několikrát. Pokaždé neúspěšně. Už mi to začínalo pomalu ale jistě, lézt na mozek. Ještě nikdy jsem se žádnému bouldru ani cestě nevěnoval tak intenzivně. Myslím, že kompletní počet nastoupení do Krve bude někde kolem 200!! Ohledně definice nástupu byly někde na Lezci dokonce nějaké diskuse. Bohužel u tohoto problému není jasně definovaný start, případně namalovaná šipka.. mým cílem bylo boulder vylézt, takže proč si to ještě o nějaké to procento navíc komplikovat? Proto jsem u dalších pokusů při nástupu používal pro pravou ruku malou lištu na opačný odtlak.



28.02.2008: je čtvrtek, mám hlídání Berči a dobrou předpověď počasí. V Krvi jsem byl v neděli, a tenhle víkend má být humus-počasí. Takže jsem si to domluvil s Jirousem a znova jsem zamířil na (dokonce už i Berče:-) známé místo. Perfektního póča využili i PureBouldering kluci- Smrži a Monrou a nějakou dobu pobyli aj s námi. Přelezu se však bohužel nedočkali. Dal jsem jeden hodně "dominantní" pokus. Pravou rukou jsem už docela pevně, a hlavně hodně vysoko, držel hranu. Levá lišta mi však opět smekla a serval jsem si už potřetí za sebou nedoléčený strup. To zase bylo krve jako z vola. PBcrew se odebrala lézt na Bránu. Jirous se počas mých pokusů intenzivně věnoval babysittingu, protože Berenice se nejvíce líbilo na bouldermatce pod Krví. Jeho nasazení bylo obdivuhodné, docela jsem čuměl jak šikovně zabavil 17měsíční děcko: Ten den jsem tam sázel luxusní pokusy - minimálně 6x jsem "skákal" na hranu. Blížila se 16h, hodina odjezdu. Už jsem musel hledat sílu pomalu i k tomu, abych nastoupil. Byl jsem schopný dát 2-3 pokusy, a pak musel mít asi 10min oraz. Prostě pruda, hlavně pro Jirouse a Berču. Už jsem ani nevěřil, že to ještě má smysl, když tu najednou jsem tu blbou hranu udržel, ani mě to moc nezahodilo. Kdyby tam ten strom nerostl, o co by byl ten bouldr lehčí… Hrozné přepětí se ze mě vyvalilo spolu s mým řevem.. Trapný dolez byl prostě trapný.. (Berca koukala, proč ten fotr tak řve, když se nic neděje..:-)
Podtrženo, sečteno: je to to nejtěžší, co se mi doteď povedlo na "malých" skalách, a na PH určitě, vylézt. Možná je to trochu aj mojí výškou (ale PetR taky není žádný dlouhán, i když má ruce skoro až na zem :-), ale stejně jde jen o těch 5 kroků (alespoň já počítám i ty 2težké kroky nohama). Obtížnost je psána 8A, příp. 8A/A+, pro mě to je prostě osma-něco, PB3-4 (tzn. Nejde to, ale jednou to šlo a buhví jestli ještě někdy půjde:-) Musím moc a moc poděkovat Leonce za podporu a trpělivost a taky velký dík patří Jirousovi, protože bez něho bych to dnes určitě nedal!


Andrey

zpět na akce